Nenechte se odradit drsným názvem Creaturae a přijďte si novou výstavu v Galerii Josefa Lieslera pořádně prohlédnout. Kurátorka Lucie Filipová, která sama vytváří jedinečné abstraktní malby, se nebojí hledat nová a originální témata a uvádět nejnovější umělecké trendy. V našem silně konzervativním městě připravuje výstavy a představuje výtvarné umělce, kterým je jakýkoliv druh konvence cizí. Často zde tak můžeme vidět dialog klasického umění s nejnovějšími technologiemi nebo konfrontaci tradičního myšlení se současnými názory. A to je dobře. Jen při setkání s odlišností jsme totiž schopni tolerance, respektu a vzájemné důvěry. Odlišnost nás nutí měnit zaběhnuté myšlenkové stereotypy, překračovat hranice komfortní zóny a rozšiřovat obzory. 

Abstraktní malby, které jsou na výstavě k vidění, nenechají v klidu žádného diváka. Dostanou se mu pod kůži, do krevního oběhu, prosáknou do každé tělní buňky a budou v něm kolovat ještě dlouho po opuštění prostoru galerie. Jsou děsivé, hrůzostrašné a nádherné a výjimečné zároveň. Jak je to možné? Odpovědět si na to musíte sami. Když na sebe necháte obrazy působit, reakce se určitě dostaví. Vznikne nepřenosný a unikátní vztah diváka a uměleckého díla, který vytváří jedinečný příběh, tak vlastní výjimečným uměleckým projevům. A tady, v prostoru galerie je těch silných momentů hned několik. 

Zajímavým příběhem je i samotný proces tvorby. Výtvarník a světoznámý tatér Ondřej “Ondrash” Konupčík a malíř Radim Kašpárek zde vystavují abstraktní obrazy, které vytvářejí nevratným a nenapodobitelným technologickým procesem malby na vodní hladině. Klíčovým aspektem je jejich vzájemná souhra založená na absolutní důvěře v postup toho druhého. Výsledek sice vypadá jako dílo náhody, ale promyšlenost, preciznost a důslednost dodržování vyvinutých uměleckých postupů má do nahodilosti velmi daleko a působí až chladně precizní a děsivou dotažeností. V kontrastu s ponurým tématem výstavy byla pro kurátorku přítomnost umělců při přípravách a instalaci, kteří ji uchvátili nejen přátelským a vstřícným přístupem, ale i vlastní pečlivou realizací promyšlenou do nejmenších detailů. Nenechali nic náhodě a výsledek působí stejně precizním a čistým dojmem jako samotné malby. 

Autorské duo doplňuje svou osobitou plastikou sochař Adam Krhánek, který posouvá hranice žánru a inspirován hlavně organickou přírodou využívá nejnovějších technologií k zachycení lesa, jeho podoby a nálady. Použité technologie modelují světlem a barvou přírodu tak, jak nikdy nevypadala. A nestačí na ně jen koukat, protože hmatový zážitek dodává vnímání další rozměr. Jednoduše řečeno, musíte si tu sochu jít osahat. 

Po zhlédnutí výstavy je tedy jasné, že si divák nevystačí pouze s jednoduchým hodnocením, zda se mu líbila nebo ne. Jednoduše to nejde. Krásné, zářivé a velmi příjemně působící barevné spektrum na čistě bílém podkladu malířských pláten vykresluje děsivá, hrůzostrašná stvoření, kterých jsou filmy hororového žánru plné. Kreatur a monster v nich se bojíme, straší nás ve snech a po setmění je tušíme pod každou postelí. Kreaturami mohou však být i extrémně zlí lidé, kteří ničí, ubližují a vysávají energii ze svého okolí. Takových lidí se bojíme, vyhýbáme se jim a přejeme si, abychom je nikdy nemuseli potkat. Jsou však tyto obavy na místě? Jsou opravdu tyto představy a tito lidé tak strašní? Není to jen zbytečná obava z nepoznaného nebo špatně pochopeného? “Strach není skutečný, ale je jediné místo, kde může existovat, a to v našich myšlenkách. Způsobují ho myšlenky na budoucnost, bojíme se toho, co může přijít. Je to výtvor naší představivosti a nutí nás se obávat toho, co vůbec neexistuje a existovat ani nemusí. Strach je možnost volby!” Tak se nebojte a přijďte se na tuhle skvělou záležitost podívat. Možná zjistíte, že jste se báli úplně zbytečně. Čeká vás totiž zcela výjimečný a neopakovatelný umělecký zážitek, který v Kadani jen tak neuvidíte. V galerii bude výstava k vidění až do 18. 4. 2022.