Skupinové výstavy jsou výjimečné a náročné zároveň. Výjimečné tím, že nám dávají možnost vidět různé umělecké přístupy na jednom místě, a náročné, protože je to kurátorský oříšek, na kterém si už mnoho kurátorů vymlátilo své výstavní zuby. Humor však stranou. Poskládat vedle sebe čtyři různé výtvarníky způsobem, aby si návštěvník odnesl z galerie kýžený zážitek, není jen tak. Lucii Filipo, kurátorce a vystavující výtvarnici v jedné osobě, se to povedlo. Společná výstava Veroniky — Lu — Lucie a Martina nese podtitul Cesty a odkazuje k různým způsobům kreativního vyjádření. A nezůstane jen u toho. Tentokrát se v prostorách galerie podíváme do soukromí výtvarníků, do míst, kde se rodí krása a často v bolestech vznikají umělecká díla. Vítejte v ateliérech – chrámech kreativity a múz.

Až na dřeň v ateliéru Lucie Filipo

V garáži Lucie Filipo, provoněné terpentýnem a plné neorganizovaného tvůrčího chaosu, si zájemci prostřednictvím aplikace Artivive rozpohybují animované Malůvky. Drobné a hravé kresby ukazují návštěvníkům galerie novou dimenzi vnímání současného výtvarného umění. Dvoudílná série Továrna na kecy se věnuje realitě dnešní doby. Propracovaný objekt jistě stojí za povšimnutí. Při hlubším zkoumání nám ukazuje tragiku, komičnost a špatnou mezilidskou komunikaci v současné společnosti. Věty jako: „Sbal si rady do šátečku a nakrm někoho jiného.” nebo „Základní hodnoty odešly s nástupem peněz.” mají pobavit nebo nutit k zamyšlení. Autorka nechává na nás, „ať si to každý přebere po svém”. Temná zákoutí lidské psychiky se Lucie rozhodla zkoumat v sérii nazvané Prostor v hlavě. K obrazům přidává vlastní texty, které divákům mohou sloužit jako klíč k jejich pochopení. Například povedené rozměrné plátno Výdech doprovází text: „Vysvléci se do naha a potopit se do hlubiny mučení. Nedýchat a soužit se, spouštět se a modlit se. Cítit chlad je pokání, přicházet o dech, zoufalý výkřik o odpuštění.” Lucie Filipo tak pokračuje v otevírání závažných témat a nebojí se šťourat do bolestivých ran a hledat řešení složitých otázek. Neostýchá se přiznat pády, selhání, utrpení a touhu po nalezení rovnováhy. Cesta k pochopení obrazů této kadaňské umělkyně může být trnitá, ale cíl stojí za to.

Podkrovní příběhy Veroniky Sekotové

Již podruhé vystavuje v Kadani Veronika Sekotová. Malířka ze středočeských Netvořic, které se podařilo etablovat na zahraniční umělecké scéně, sbírá prestižní ceny. Za přínos současnému umění byla oceněna v Paříži, Londýně, Barceloně a ve Florencii, a nejen proto se její obrazy stávají žádaným sběratelským artiklem. Tak se přijďte posadit do jejího podkrovního ateliéru a za zvuku ptačího zpěvu vnímat obrazy, které měly úspěch v Miami, Miláně nebo Praze. Autorka nevystavuje v sériích. Každý obraz je samostatným příběhem. Tématicky zde převažuje silný vztah k přírodě a v zákonitostech jejích procesů hledá podobnosti se světem lidí. Obrazy nazvané Říční perly, Tajemný svět korálového útesu nebo Exotické květiny tyto analogie podrobně zkoumají. Nesobecká povaha a srdečnost malířky se promítá do zdánlivě jasně čitelných obrazů, které jsou silnou kritikou současné, materiálně orientované společnosti. Přetvářku, pozlátko a fakt, že život nemusí být tak sladký, jak někdy vypadá, reflektují obrazy La Dolce Vita a Baroko.

Svět podle Lu

Ocitnout se v ateliéru kadaňské výtvarnice Lu, je jako navštívit posvátné místo, kde žijí andělé. Symbolika božího posla, jímž je Lu fascinována, je vepsána do všech vystavených reliéfních obrazů. Andělé jsou zosobněním dobrých sil, ať již přinášejí zvěst, pomoc nebo trest, a jako prostředníci mezi nebem a zemí jsou častým námětem uměleckého vyjádření. Jedno z nich dominuje tomuto snovému prostoru. Všudypřítomná andělská křídla svádějí návštěvníky k doteku. Když zavřete oči a prsty přejedete po drsném povrchu, pocítíte detailně každý umělecký krok výtvarnice. Je to haptický zážitek, který vás přenese do andělského světa bez bolesti a utrpení. Podle křesťanské víry je každému člověku přidělen anděl strážný a v lidské podobě se člověku může i zjevit. Ostatně i sama Lu připomíná svou křehkostí a plachostí bytost z jiného světa, která byla k pomoci druhým stvořena. Nádherné jsou také její šperky, pro jejichž tvorbu nachází inspiraci v přírodě a ve světě ptáků. V duchu rčení „v jednoduchosti je krása” tvoří své unikátní brože, náramky nebo náušnice. 

Terapie garáží Martina Odlase

Již podruhé v Kadani a s Veronikou Sekotovou po boku vystavuje své obrazy malíř Martin Odlas a nutno podotknout, že za ty dva roky od první výstavy ušel kus cesty. Jeho tvorba se proměnila. Z čistých geometrických abstrakcí zbyla jen ryzí preciznost, smysl pro řád a hnidopišské puntičkářství. Díla získala hlubší význam, větší lehkost, nadhled a stala se prostředkem, jak se vypořádat s různými životními otázkami. Motiv smrti ztvárnil na plátně obrazu Marble, kde poprvé použil techniku zvanou pouring. Ta znázorňuje mramorový náhrobek a podle autora je „vzpomínkou na milované lidi, kterým už se nikdy nepodíváme do očí, neobejmeme je a už se s nimi společně nezasmějeme.“ Vytvořením obrazu Hlubiny se autor zase pokusil vyrovnat s hořkým životním poznáním, že hodnoty jako poctivost a dobrota jsou spíše na škodu. A podobně i diptych Kontrasty života odkazuje k tomu, že jsme v životě jednou dole a jindy zase nahoře. Garážový ateliér kadaňského výtvarníka je místem, kam utíká před realitou, kde smývá nánosy událostí každodenního života a kde je svobodný. Konečně i obraz pojmenovaný Volnost, který je časově nejnáročnějším a nejpropracovanějším malířovým dílem, zobrazuje touhu naplnit svůj život malováním a rodinou. 

Určitě se přijďte podívat. Kadaňská galerie se totiž stává místem, kam chodíme rádi právě na takové výstavy, které nám řeknou něco nového o nás samých. Příležitost máte až do 2. 4. 2023.