Nová výstava nese poetický název Louka uvnitř mě a představuje tvorbu malířky a ilustrátorky Elišky Kulíkové. Ve spolupráci s kurátorkou Ing. Lucií Filipovou vytvořily v prostorách kadaňské Galerie Josefa Lieslera pohádkové místo plné elfů, víl a kouzelných lesních bytostí. 

Průřez tvorby posledních několika let, který zde můžeme vidět, je odrazem barevného vnitřního světa malířky, která vyrostla v šedivé zóně severních Čech nedaleko Kadaně, vystudovala Střední uměleckou školu v Plzni a nyní žije a pracuje v Praze. Eliška maluje každý den od té doby, kdy vzala do ruky tužku. I tak mě překvapil její nízký věk, který ostře kontrastuje s vyspělým uměleckým projevem a zapadá do proudu současné světové figurální a portrétní malby čerpající z renesance, manýrismu, baroka, náboženské ikonografie a symbolismu.

Tři pilíře výstavy

Výstavu, kterou si zájemci mohou prohlédnout až do 10. 9. 2023, tvoří tři hlavní pilíře, jejichž celek slouží jako klíč k tomu, čím se Eliška inspiruje, co má ráda, čeho se bojí a co jí dává sílu tvořit. 

Prvním pilířem jsou rozměrné olejové a akrylové malby elfích bytostí, záměrně nepojmenované, aby si divák udělal svůj vlastní názor. Vnímavému pozorovateli se tak otevírá prostor pro fantazii a při detailnějším zkoumání lze v některých obrazech najít skryté vzkazy, jakási vodítka, která mohou alespoň trochu napovědět. Je tomu tak například v pastelově laděné olejomalbě inspirované mladým britským zpěvákem a skladatelem známým jako Cavetown, která skrývá velké množství jinotajů.

Půvabně něžný akrylový dvojportrét elfích bytostí zase ukrývá větu: “Smutek odplyne jako řeka, pak jen zavři oči a nadechni se…znova.” Hloubka sdělení podává v nelehkých životních situacích pomocnou ruku, zde znázorněnou těsným obětím a blízkostí spřízněné duše. Co obraz, to zásah do srdce. Vydechnout nás nenechá ani další dvojice elfích portrétů doplněných krátkými syrovými texty. Propracovanost detailů, děsivá atmosféra mrazivé noci a plasticky vystouplé třetí oko, jediné vidoucí a ustrnulé na divákovi, nutí rozmyslet si procházku v lese po setmění. 

Manýristické tendence jako dlouhý krk, prsty a protáhlý obličej můžeme vidět na portrétu elfky s probodnutým srdcem. Neskutečnost atmosféry a elegance linií propůjčují obrazu dojem krásy a smyslnosti spíše, než demonstraci utrpení. Výsledkem emocionálně náročné, mnohahodinové práce inspirované tvorbou německo-americké malířky Ruth Speer je portrét, jako vystřižený z Pijoanových Dějin umění.

Druhý pilíř představují kvašové kresby a miniatury lesních bytostí, které se v přírodě běžně vyskytují, jsou nám však skryté a jejich úkolem je chránit lesy a stromy. Malé sošky Mecháčků a Strážců stromů při bujnější fantazii připomínají vypreparované reálné postavičky vystavené v muzeu a doplněné ilustracemi jako z přírodovědné encyklopedie. Tematiku lesa a lesních bytostí rozšiřují barevné studie květin a zvířat nebo mrazivě znepokojivé dřevěné „oční“ obrazy. 

Třetím pilířem, který dokresluje pohádkovou atmosféru rozkvetlé louky krátce po dešti, jsou detaily, jako náznak duhy, mechové koutky a vůně březového dřeva. Vzít křídu a nakreslit si něco na tabuli napadne nejen dětského, ale také dospělého návštěvníka. Stejně tak, jako se koukat do starožitného nástěnného zrcadla a přemýšlet, proč se v galerii vlastně objevilo.

Výstava Elišky Kulíkové je další zajímavou ukázkou současné mladé malby a zároveň psychologickou sondou do nitra jedné výjimečné, citlivé a pracovité umělecké osobnosti.

“Každý máme uvnitř sebe pomyslnou louku. Podle toho jak o ni pečujeme, nám na ní může růst buď plno bodláčí a plevelu, nebo může překypovat květinami a nádhernými barvami.”