V chomutovské Galerii Lurago vystavuje výtvarnice Lucie Filipo. Kadaňská malířka si pro svou zatím největší výstavu s názvem Prostor v hlavě zvolila magickou atmosféru bývalé jezuitské koleje. Své malby, objekty a „malůvky“ prezentuje v sériích nekompromisně pitvajících lidské nitro, povrchnost současné společnosti a potřebu absolutní svobody bez manipulace a násilí. 

Lucie, která je zároveň úspěšnou kurátorkou Galerie Josefa Lieslera v Kadani, začala malovat před deseti lety. První pokusy měly jasně terapeutický charakter a byly způsobem, jak vzít ztracenou životní stabilitu zpět do vlastních rukou. Rány na těle i duši se zahojily, touha po uměleckém vyjádření zůstala. Stala se vášní, která dobíjí energii a zároveň vyčerpává až na dřeň, čímž umožňuje vidět svět v jasných konturách bez pozlátka. První dekádu tak Lucie uzavírá vyzrálou manifestací děl, která si kvalitou, hloubkou a neúprosnou syrovostí nezadá se staršími představiteli současné abstraktní exprese. 

Stěžejní částí expozice je série Prostor v hlavě, po které je celá výstava pojmenována. Soubor je doplněn rozměrným zrcadlem a dvěma poslepovanými objekty ze střepů. Co vidíte, když se do nich podíváte? Líbí se vám to? Vydržíte se na sebe alespoň chvilku dívat otevřenýma očima a neuhnout? Zkuste to. Stejně tak, jako tyto zrcadlové objekty, mimochodem velmi efektivní a poutavé, vás „rozebere“ i devatenáct převážně velkoformátových obrazů, které jsou bránou do našich vnitřních světů. Názvy jako Výdech, Intenzita, Poloprázdno nebo Balanc naznačují myšlenkové trasy umělkyně, pro kterou se zkoumání temných hlubin lidské psychiky stalo zásadním tématem tvorby. 

Paradoxně melancholicky uklidňující jednotná barevnost maleb diváka zklidňuje, aby s kýženou intenzitou zaryla nehet do bolavého místa a my si uvědomili, že to, jak navenek působíme, jak mluvíme a tváříme se, je jen pokusem skrýt pocity nedostatečnosti, studu, strachu, paniky a hrůzy z odhalení našeho skutečného já. Hrajeme hry jak na divadle, lžeme a ubližujeme sobě i ostatním. To všechno v nich je, v obrazech, které nepředstírají. Nastavují nám zrcadlo, umožňují udělat první a nejtěžší krok na cestě k uzdravení, k nalezení rovnováhy, pravdy a lásky. Lucie obrací zrcadlo i na sebe. Sama se prostřednictvím tvorby odhaluje až na kost. Přiznává selhání, pády, strádání a dává tím najevo, že jsme jen chybující lidé a tak je to správně.

V galerii máme možnost zhlédnout i starší, neméně působivé soubory děl. 

Dvoudílná série Továrna na kecy ukazuje tragiku, komičnost a špatnou mezilidskou komunikaci v současné konzumní společnosti. Expresivně laděné malby a objekty pojmenované Odlišně stejní, které staví do kontrastu svět zvířat a lidí, kritizují lidskou společnost, jenž ničí a devastuje planetu a série Proces zase reflektuje vnitřní i vnější vývoj člověka.

Na závěr nemohu nezmínit animované Malůvky. Tyto drobné a hravé kresby si návštěvníci pomocí aplikace ARTIVIVE mohou rozpohybovat a alespoň trochu odlehčit závažnost prezentovaných témat. 

Nenechte si ujít tuto výjimečnou výstavu, protože o této umělkyni ještě určitě uslyšíte. K vidění je až do 9. 9. 2023.